Dnes nás čekala extra Kalná voda, ale o to dechberoucí setkání. Beru kamaráda Olivera čerstvého potápěče který má krátce po kurzu na jeho první samostatný ponor. Pod hladinu naší krásné Jesenické přehrady. Z hladiny vypadala voda překvapivě čistě, avšak po zanoření se ukázala její skutečná tvář. Už ve třech metrech hloubky se viditelnost ztrácela – sotva byl vidět metr před sebe.
I přes tuto kalnost nás čekalo nezapomenutelné setkání. Krátce po zanoření jsme dorazili k vraku plachetnice, kde jsme objevili dva překrásné sumce. Klidně odpočívali mezi troskami a působili téměř majestátně.
Pokračujeme dál naší oblíbenou lokalitou a v korunách zatopených stromů zahlédneme stín. Připlaveme blíž – a tam, ve spleti větví, stojí nádherná štika. Kupodivu nás nechává přiblížit se velmi blízko, což je v kalné vodě spíše výjimka. Obvykle bývají štiky v takovýpodmínkách velmi plaché. Společnost jí dělal malý sumec, který také o.
Po téměř hodině vyplouváme na hladinu. Byl to nádherný ponor, plný krásných setkání. Ale je zřejmé, že voda v Jesenici se zhoršuje – je stále kalnější a viditelnost se den ode dne zmenšuje.
Dnešní den se na Jesenici se od rána nesl ve znamení pochmurného počasí. Déšť střídal vítr a obloha zůstávala zatažená. Ideální čas zůstat doma… ale pro mě znamenalo tohle sychravé počasí jediné – ideální podmínky pro ponor. Pod vodou totiž nefouká a ani neprší. A tak jsem se vydal sám do hlubin.
Cílem dnešní cesty byl Sumčí strom, dobře známé místo pod hladinou. Klesám do hloubky 6,5 metru a po zhruba dvanácti minutách klidného plavání jsem na místě. Strom je na svém obvyklém místě, pevně usazený v hlubinách jako němý strážce podvodního světa.
Chvíli se rozhlížím. A ve větvích stromu zahlédnu dva malé sumce – ještě miminka , ale už teď nádherná stvoření. Sleduji je s tichým obdivem, když v tom se mi znenadání před obličejem objeví obrovský sumec, odhadem přes jeden metr dlouhý. Vůbec jsem ho neviděl připlavat, jako duch se objevil z hlubin. Lekl jsem se – a to pořádně. Až později, když na břehu procházím záběry z kamery, zjišťuji, odkud se ke mně vlastně připlížil. Jeho nenápadný pohyb pod vodní hladinou byl dokonale maskovaný.
Po krátkém setkání sumci mizí v temnotě a já se vydávám zpět, stejnou trasou, jakou jsem přišel. Tentokrát mířím opačným směrem – k linii stromů, kde ve větvích často odpočívají štiky. A opravdu, i dnes tu pár pěkných kousků vidím. Bohužel kvůli zakalené vodě se ke mně příliš nepřibližují. V čisté vodě mě nechají připlavat téměř na dosah, ale dnes se drží opatrně stranou. I přesto je nádherné být svědkem jejich tichého života, i kdyby jen na okamžik.
Po 63 minutách opouštím vodu. Nad hladinou už sice neprší – ale jen na chvíli. Sotva se stačím převléct, déšť se znovu vrací.
A tak končí dnešní výprava do světa pod hladinou. Deštivý den se změnil v nezapomenutelné setkání s podvodními obyvateli. Díky za to – a přeji i vám hezkou podívanou.
Sport v Chebu
